♥ OBJEDNEJ SI ♥

2.kolo SONB

Reklamy jenom SEM & NIKAM JINAM ;)

!kopíruj POUZE se ZDROJEM!

Název..? Nvm x)

21. dubna 2010 v 15:30 | MaCculQa |  ...Moje blábolQy...
AhojíQ... no.. je to tak... Nenapadal mě žáádný název k tomuhle článku... Prostě sem si k tomu sedla a najednou... co napíšu..? x) K tomuto článku snad ani smysluplný název nejde dát x)

Dneska jsem se jukla na BloGíseQ mého Affíka Emmush... a četla zajímavý článek o záchraně pejska... To mi vnutilo nápad a zvzpoměla jsem si na moji příhodu se ztraceným pejskem... Já našla tolik psů a štěňat, kteří se zatoulali, že to už ani není možný x)... Jednou jsem ho našla na chodbě v našem baráku.. Podruhé venku před domem atd.. Jeden zážitek však ale mám...

A tak jsem se rozhodla napsat tento zážitek a podělit se s Vámi :)

Bylo to zhruba před 5 lety, když jsem šla s kámoškou domů... Tedy já jí doprovázela k nám domů... Měla u nás zase spát x)... Mno.. Celé natěšená a vysmáte jsem šli po schodech nahoru... Byl večer v zimním měsíci a brzy se stmívalo... Myslím, že když jsem šli bylo něco po 19. hodině... Před námi se mihl černý stín a my sme se strašně lekli... Když jsem rozsvítila u domu, na cestě stál malý a chundelatý pejsek černé barvy.. :) Začala jsem se zorplívat nad tím, jak se mi líbí a jak je roztomilý, ale až po tom jsem si všimla, že je zraněný.. Pejsek neměl známku ani obojek... Chtěla jsem si ho vzít, ale kamarádka na mě začala s řečma, jako že ten pes se ztratil a určitě už ho hledá majitel...
Nechtělo se mi jít někam na stanici nebo do útulku... Vzali jsem ho domů... Přece jenom byla tma a docela pozdě večer... Pejsek s námi byl celá večer doma :) spal u nás v posteli a mazlil se s námi :) Nechtěla jsem myslet na to, že ho budu muset vrátit.. Ale čas s tímto šmudlou utíkal jako voda a napapanej, umytej a spokojenej pejsek usnul u mě v posteli... Ráno jsem štěňátko vyfotili a nejlepší fotku vytiskli... Šli jsem s kamarádkou a na každý druhý místo, kde to jenom trošku šlo, jsem plakátek se psíkem přilepili... Nasmáli jsem se u toho a pejska dobře vyvenčili...
Po pár dnech jsem si mysleli všichni, že už o pejska nikdo nestojí, a že si ho budu moct nechat... Všichni jsme si mazlíka oblíbili včetně taťky, který doma žádné zvířátko nechce... Byl to jako sen co se uskutečnil :)
Mno.. zhruba o týden později (kdy měl náš kamarád už koupený vodítko, svůj pelíšek a velké místo v naší rodině..) nám zavolala velmi milá stařenka s tím, že pejska hledá... Moc sem jí nevěřila, ale ona na nás šla skoro připraveně... Měla jeho fotky a dokonce fotečku v peněžence... Nezbývalo mi nic jinýho než se štěňátka vzdát a nechat je odejít spolu... S pejskem sem se rozloučila, pořádně ho obejmula a nechala jít... :( Bylo mi hrozně...
Cítila jsem smutek, ale zároveň vztek.. Ta pani byla stará a štvalo mě, že ho má, a že se o něj přihlásila... Vždyť to byla taková doba a my ho opravdu milovali... O té pani jsme dlouho neslyšeli...
Osudného dne nás navštívila přímo doma s velkýma "cenama" za záchranu pejska... A šmudlíka měla s sebou... On jakoby mě poznal a byl moc rád, že mě vidí :) samou radostí jsem po něm "skočila" a začala (štěstím) brečet.. :) Ta milá stařenka nám předala věci, které jsme si museli nechat.. Já sice nic než toho psa nechtěla... Maminka vyprávěla, jak jsem se o pejska starali a jak jsem k němu přilnula.. Té stařence se "zablísklo v očku".. jenom se na mě se smutným úsměvem podívala a přistoupila ke mě.. Dala mi vodítko od štěněte do ruky a řekla, že si ho smím nechat.. S otevřenou pusou jsem koukala jako z jara... Nevěřila jsem svým uším a chtěla jsem začít křičet, že si dělá blbý fóry.. Mno.. a tak to dopadlo tím způsobem, že jsem si nechala pejska i s "cenami"... Stařenka ho navštivovala do té doby než zemřela... Venčila s námi moc ráda a pravidelně u nás byla každý den na minutu :) Byla to jako moje druhá babička :D
Stařenka zemřela a pejsek po pár letech taky zestárnul a umřel... Brečela jsem jako malé dítě a myslím, že ještě měsíc na to ho oplakávala...

Mno a tím končí můj příběh... pejska (vlastně Čertíka jak jsme mu říkali) jsem sice zachránila a vrátila paničce, ale moje láska k němu jakoby vyhrála a pejsek patřil mě...
Nevím jestli to mám chápat jako Happy End nebo konec špatný... Posuďte VY! :) ale zase jsem tímto příběhem vyhrála ve školní soutěži ve slohu x)
Ovšem že téma mělo být podle pravdy... Mno.. Čertík byl prostě štěstí :)

maskot blogu MaCculQa _ maskot blogu králíček Emík_
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama